Na přelomu 6. a 5. století př. n. l. se v písemných záznamech řeckých autorů objevily zmínky o do té doby neznámém národě Keltů. Kolébkou keltské civilizace byla oblast východní Francie, Švýcarska, jihozápadního Německa a jihozápadní oblast Čech. Zde se v 6. století př. n. l. vytvořila bohatá aristokratická vrstva, která udržovala obchodní a kulturní styky s vyspělými středomořskými oblastmi. Začala tak vznikat nová kultura, nazývaná podle naleziště ve švýcarském La Tene – laténská kultura.
V 5. století př. n. l. Keltové pronikli do severní Itálie poté obsadili značnou část Evropy. V roce 279 př. n. l. vyplenili Keltové dokonce i svatyni v Delfách. Část keltských kmenů se usadila v Malé Asii, kde založila „státní“ uskupení nazývané Galatie.
Během 1. poloviny 2. století se v Čechách vyvinul nový typ sídel (stejně jako ve značné části keltské Evropy). Caesar pro ně ve svých Zápiscích o válce galské používal označení oppidum. Tato opevněná sídliště městského charakteru, jejichž zástavba a vnitřní komunikační síť byla předem důkladně rozvržena, byla centry řemeslné činnosti, obchodu, správy a snad i kultu.
Nová opevněná sídliště se rozložila zejména podél významných dopravních tepen, po kterých proudilo zboží a dálková komunikace. Oppida v české kotlině byla rozmístěna podél vltavské cesty (Závist, Hrazany, Třísov) a jejích přítoků (Stradonice) a moravská pak kontrolovala jednu z důležitých severojižních tras jantarové stezky a spojnici mezi Moravou a Čechami (Staré Hradisko). Oppidum České Lhotice založili jeho stavitelé právě na poloviční vzdálenosti mezi oběma severojižními komunikacemi, konkrétně mezi Závistí a Starým Hradiskem.
Vytvořilo Visio.